Nezaměstnanost Hmotná nouze Kontext Mapa nezaměstnanosti a sociální nejistoty O mapě Analýzy Metodologie

Hlavní zjištění a analýzy

Deset let po začátku ekonomické krize zažívala Česká republika historicky nejnižší míru nezaměstnanosti. Přináší však vysoká zaměstnanost prosperitu a jistotu pro všechny? Jaký charakter má nezaměstnanost dnes a jak se za posledních deset let proměnila? Jaká opatření mohou přispět k efektivnímu ukončování dlouhodobé nezaměstnanosti a ekonomické nejistoty?

Na tyto i další otázky naleznete odpovědi nejen v samotné Mapě nezaměstnanosti a sociální nejistoty, ale také níže ve formulaci tří hlavních zjištění o charakteru socioekonomické situace českých domácností vyplývajících z Mapy a z dalších zdrojů a sekundárních analýz.  

Ekonomický růst nepřinesl sociální a ekonomickou jistotu všem, kdo mají práci.

Nezaměstnanost v posledních letech (2014–2018) klesala nejrychleji v regionech, kde byla zároveň nejvyšší. Nicméně konjunktura české ekonomiky a s ní související růst mezd značné části domácností nepřinesly jistotu, že jim práce zajistí dostatečné příjmy pro pokrytí životních nákladů. Tempo růstu příjmů u některých domácností tak nemusí stačit růstu jejich nákladů na bydlení (například u nekompletních domácnosti s dětmi, samostatně žijících seniorů a seniorek a domácnosti s pracujícími členy do 30 let). Domácnosti v nájemním bydlení tak čelily zvýšenému riziku, že se propadnou do chudoby

Dávkový systém se dnes soustředí pouze na podporu malého segmentu domácností, které se ocitly v ekonomicky nejisté situaci. Ačkoli se finanční nejistota stále týká více než čtvrtiny obyvatel Česka, na dávky dosahují jen jednotky procent domácností. V obzvlášť svízelné situaci jsou pracující lidé v exekuci, kterým po srážkách ze mzdy zůstává méně než státem garantované minimum na přežití v systému dávek.

Faktory sociálního a ekonomického znevýhodnění se výrazněji vyskytují na úrovni menších územních celků, než jsou kraje.

Rozdíly v míře nezaměstnanosti se mezi kraji v posledních letech snižují, výrazněji se však vyskytují na úrovni menších územních celků (například ORP a POú) společně s dalšími faktory sociálního a ekonomického znevýhodnění (exekuce, odliv obyvatel, chudoba). A to i přesto, že podíl domácností pobírajících příspěvek na živobytí od roku 2014 klesal nejrychleji právě v regionech s vyšší koncentrací znevýhodnění. I přes tento pokles bylo domácností s dětmi pobírajících příspěvek na živobytí v roce 2018 více než před ekonomickou krizí před deseti lety.

Nezaměstnaní se často pohybují v cyklu krátkodobých, nejistých a neformálních zaměstnání.

Kvalitativní data poukazují na prekarizaci pracovních trajektorií mezi nejchudšími lidmi. Lidé, kteří mají zkušenost s dlouhodobou evidencí na úřadu práce, se často točí mezi veřejně prospěšnými pracemi, krátkodobými smlouvami, neformálním zaměstnáním a evidencí na úřadu práce. Hlavní příčinou je souběh různých znevýhodnění, která se vzájemně ovlivňují a násobí a vedou k vzniku dalších problémů (jako jsou exekuce nebo zhoršení psychického zdraví).

Co s tím?

Cílem státních politik by nemělo být jen nalézt práci pro nezaměstnané, ale především změnit jejich sociální a ekonomickou situaci. Dlouhodobým cílem opatření v oblasti zaměstnanosti by mělo být zajištění stabilního legálního zaměstnání s důstojnou mzdou. Proto doporučujeme:

 

Seznam factsheetů:

  1. Kdo jsou dnes nezaměstnaní?
  2. Regionální specifika nezaměstnanosti
  3. Znamená práce ekonomickou jistotu?
  4. Jak mění nízká nezaměstnanost situaci rodin v hmotné nouzi?
  5. Materiální deprivace a příjmové nerovnosti se projevují častěji u nájemníků
  6. Příspěvek na bydlení jako prostředek stabilizace bydlení
  7. Zkušenosti dlouhodobě nezaměstnaných
  8. Příčiny obtížného uplatnění na trhu práce

Další relevantní studie a články: